Zvučný Bobeš
(31. 1. 1999)

      Konečně mi chodí zvuková karta, mohu tedy na počítači přehrávat zvukové soubory. Zároveň mohu i digitálně nahrávat a nahrané zvuky digitálně stříhat. Prvním umělcem, kterého jsem pozval před svůj mikrofon, byl pochopitelně Bobeš.

 Bobeš – new Internet audio star!

Takto vypadá Bobešův hlas na obrazovce – teď je vidět asi pětina vteřiny záznamu.

      Tak byl Bobeš přivezen v bobšomobilu k počítači (digitální záznam se dělá rovnou do počítače a můj mikrofon má krátkou šňůru). Bobeš je obvykle velmi hlučný chlapec, ovšem přítomnost zapnutého mikrofonu z něj učinila mlčící sfingu. Natočil jsem s ním mnoho desítek minut záznamu a pak jsem měl možnost dobře se naučit digitální střih, neboť většinu času na nich zaplňovalo trapné ticho, které bylo třeba vystříhat.
      Musím říci, že díky tomu jsem si Bobešův hlas definitivně zamiloval – konečně. Dnes jsem trávil dlouhé hodiny nácvikem střihu a zkoumáním vztahu mezi kvalitou záznamu a stupněm jeho komprimace. Zvuky totiž požírají počítačovou paměť ještě víc, než obrázky, proto je třeba spotřebu paměti všemi prostředky zmenšovat. I krátké a zmenšené zvuky se ale přes pomalý Internet načítají pěkně pomalu. No a po celou dobu tohoto požehnaného nedělního odpočinkového hračičkování jsem si pochopitelně přehrával ze záznamu Bobeší hlasy. Až mi Květa přišla vynadat, že jí hrozně nervuje, když slyší naše dítě plakat, že pokaždé startuje ho pochovat – aby pokaždé zjistla, že Bobeš klidně spí a že řev slyšela z mého záznamu. Musel jsem pokračovat se sluchátky a bylo to tak dobře, protože ve sluchátkách je zvuk kvalitnější.

      Pro věrné příznivce Bobeše jsem připravil akustickou exhibici. Abyste si ji vychutnali, musí váš počítač umět přehrávat soubory ve formátu .wav, což nejlépe zjistíte tak, že to rovnou zkusíte. V následující tabulce je příslušný zvuk ukrytý pod ikonou ampliónku. Když na ni kliknete, zvukový soubor se začne načítat do vašeho počítače, což může pár vteřin trvat (doba natahování závisí na velikosti zvukového souboru, to je ten parametr kB). Pak by se měl na vaší obrazovce objevit audio přehrávač.

Zavřískání v dobrém rozmaru (10 kB)
Zavřískání v lepším rozmaru (24 kB)
Vlídná promluva – hovoří Bobeš (jiná technologie komprimace, 27 kB)
Promluva v nedefinovaném rozmaru (31 kB)
Nevlídný vrzot (45 kB)
Řev pravý bobeší™ (35 kB)
Bobeš dělá strašlivého tygra (pozor, 223 kB!)
Nádherná dlouhá promluva (pozor, 264 kB!)

 Fenofílie

      Za týden budou Bobešovi čtyři měsíce a všechno je jinak, vyrůstá z něj velice příjemný společenský tvor. Už nás někdy vysloveně programově baví produkováním zvuků, obličejů a láskyplných gest, a řve čím dál míň.
      Jednou z neproniknutelných záhad kojenecké duše je fenofílie. Tak jsme nazvali Bobešův nepochopitelně vřelý vztah k našemu fénu (myslím ten přístroj na sušení vlasů). Květa Bobešovi kdysi fénem párkrát ohřívala bříško a tím v něm vypěstovala pozoruhodnou závislost. Ale Bobeš nepotřebuje vnímat to teplo, on potřebuje slyšet ten zvuk. V praxi to znamená, že v ložnici je fén připojen na dlouhou prodlužovacé šňůru a Bobeš je fénován při kojení, při přebalování, při usínání... zkrátka pokaždé, když projeví nelibost. Ale on není v pravém slova smyslu fénován, protože fén obvykle stačí zapnout a nechat ho třeba položený na zemi, takže fouká někam úplně jinam.
      Spletitý a nevypočitatelný je ten život lidský. Tajně jsme doufali, že Bobeší řev nějak pochopíme a tím poodhrneme roušku tajemství disharmonie pozemského života, a místo toho jsme objevili a popsali nový druh příchylnosti – příchylnosti k fénu, čili fenofílii. Tento objev se asi nejvíc zasloužil o trvalé zmírňování Bobešího řevu.

      Vlastně to skoro vypadá, jako bychom s Bobešem začínali mít opravdu krásné dny.

  

  Aktualizováno  20.09.1999