První zmínku o Segway HT jsem objevil 17.3.2004 v Neviditelném Psu, kde po vozítku veřejně zatoužil Ondřej Neff v článku RODINA A PŘÁTELÉ: Po semináři hezký dopis. Napřed jsem si pomyslel, že něco tak úžasného snad ani nemůže reálně existovat. A hned pár dnů poté se mi poštěstilo se na tom svézt.
První dojem
Ono to fakt funguje a ne jen tak trochu, ale absolutně dokonale. Na pohodlí a bezpečí dynamické stabilizace si člověk zvykne během pár vteřin. Motory mají překvapivou sílu a stabilizace je opravdu neuvěřitelně účinná. Aktivní Segway nelze žádným způsobem povalit ani dopředu ani dozadu. Poprvé se na něm rozjet a bezpečně zastavit – to je jak dávka heroinu.
Druhý dojem
O něco méně intuitivní a bezpečné je zatáčení, které se ovládá otáčecím gripem na levé straně řídítek. Otočíte vlevo, Segway se otáčí vlevo. Otočíte vpravo, Segway se otáčí vpravo. Rychlost otáčení stroje závisí na otočení gripu dost plynule. Otáčí se poměrně energicky, ale stabilitu do stran už žádná dynamická stabilizace neřídí, takže je dost snadné upadnout, což se mi také nechtě podařilo hned v první minutě jízdy.
Třetí dojem
Pak už jsem se trochu bál. Snadnost a rychlost, s jakou se s vámi Segway rozjede, když nalehnete na řídítka, je naprosto opojná. Ale představa případného vynuceného rychlého manévrování v dvacetikikometrové rychlosti je naopak docela strašidelná, protože zatáčení se Segwayem je méně samozřejmý úkon než třeba zatáčení na kole.
Každopádně to bude chtít počítat s nějakým zácvikem a na divočejší jízdu si brát chrániče jako na kolečkové brusle.