Sedmá meditace   

      Odpoledne si četl sešitky Svědků Jehovových, které mu vnutila jakási babička na hřbitově, když s ní diskutoval o duchovnosti. Byly to hrozné lži, nepochopení základů bible, nesmysly, pustá demagogie. Tušil, že to bude souviset s meditací, ale nevěděl jak. Prosil, aby už nemusel být v této civilizaci v příštím životě, ale bylo mu řečeno, že tyto části má v sobě také a hodně silné. Bude tady, ale v duchovním centru, kde může realizovat své učitelské schopnosti. Z vyšší civilizace by brzy spadl.
      Pak si jen tak pustil hudbu, meditovat chtěl až odpoledne, ale hned se dostal do vnímavého stavu. Zeptal se, proč ho tak likvidují nízkou energií. „Protože se tím mluvením a myšlením sám špiníš, i Internetem.“ Podivil se, že mu to přece takový problém nedělá, není to tak vyčerpávající. „Ale ta únava je trest,“ slyšel odpověď.
      Přemýšlel, zda není chyba někoho stále přesvědčovat, vždyť je to závislost. Symbolizuje tím snahu zdokonalit slabší části. Proč by pak měl dělat proroka když o to lidé nestojí, jejich povrchní víra jim stačí? Rozhodl se, že bude pracovat jen s lidmi, kteří mají pravý zájem. Ostatním říci jen děkuju, nechci a nebavit se s nimi, ani jim nic nenaznačovat. Pochopil, že mluvit s někým je posvátná záležitost, vlastně se dostává k jeho úrovni.
      V určenou hodinu začal volat svoji nejvyšší autoritu – osmou dimenzi tj. Stvořitele, aby určil program meditace. Vizualizoval si osmičku nad sebou a zaposlouchal se do Hudby sfér. Při vstupu do meditace vnímal hlubší ponor než dříve, únava okamžitě zmizela a cítil se naplněn silnou energií. Božská síla se představila jako 4,8 má dimenze a opět probíhala krásná cesta videoklipy, ale silné vědomí hrdé dokonalosti bylo dominantní. Nic takového běžný člověk nikdy nepozná. Dávala mu myšlenky, které ho bolely. Podobně jako v minulých meditacích spodní myšlení občas hrubě narušilo vědomí vznešenosti. Pak ho vyzvala, aby psal na počítači co prožil a diktovala mu:      „Vedu jeho hloupé prsty po klávesnici v tom rychlém sledu myšlení a ukazuji mu, co rychlý myšlení umí, co dělá. Tomu nízkýmu myšlení připomínám: Vůbec nejsem spokojena s tvojí prací. Chápeš příliš pomalu, neumíš a nechceš přijmout moje drahý rychlý myšlení jak ho ukazuju teď tobě. Tvý pomalý myšlení je blokující, nestíhá chápat. Teď ti to říkám zvlášť drsně, zvlášť krásně.“
      Horní myšlení mělo navrch, spodní se jen občas prosazovalo otázkami. Kvalitativní rozdíl byl strašlivý. Někdy zapomněl zbytek myšlenky a nemohl ji dopsat, ale nadvědomí mu dalo nový, stejně dokonalý. „Neboj se, bůh je bohatý. Nevadí, když se něco zapomene. Vzkazuju ti, drahé dítě, že jsi příliš pomalý, ale jsem tu já, abych tě narychlila, dej mi otěže a jedem. Nemusíme jet tak pomalu, nech mě vést tebe. Prostě mi dej tvou důvěru a já to udělám za tebe. Tím jsem skončila. Nemá cenu, abys dále něco psal, jen vnímej. Víš jak jsme ti ukázali to co děláš, to je ale marný psaní, jen zdržuje od vnímání. Vůbec není potřebné abys dál psal. Zbytečné, tebe tě to zavádí stranou, ale tou pomalou. Prostě jen vnímej a jednej.“ To byla ta věc, kterou v minulé meditaci přešel. „Vždyť stále vůbec nechápeš to horní myšlení a držíš se dolního. Stačí jen chtít, udělá se cvak a je to. Pak si té kvality dost nevážíš.“
      To bylo to pravé, řeklo spodní myšlení. „Ale ta SLOVA jsou stále spodní myšlení, odpovědělo nadvědomí. Mysli už konečně v tom horním. Stačí ho zavolat a bude tu.“ Je to silné, řeklo si zase spodní myšlení.
      „Není jen ezoterický důvod, že se nemáš s nikým bavit, že víš věci, které by se běžně neměly znát. Ty totiž ani nemáš verbalizovat, ale vnímat. Verbalizace blokuje vnímání, pochop konečně. Posledně jste tu probírali psychoterapii a zůstali jste ve verbalizaci. Stále jen kecáte a kecáte ale kam to vede? Už dávat otázku je verbalizace, už to je degradace. Vnímej vyšším myšlením, to je dar sedmé meditace. Uvědom si to konečně, jen to přijmi. Nepolemizuj s kdekým, poškozuješ sám sebe. Pořád nějaké náboženské hádky. Nebo ty vaše věčný kecy ve skupině. Kdo to má poslouchat? Tvoje cesta k Bohu je otevřená. To jsou poslední slova tomuto lidstvu. Vy jste tak trapný,“ zaznělo nakonec.
      Znovu a znovu mu božská terapie, ukazovala spodní hloupý přístup. „Pocit vznešenosti je důležitější než slova. Cítíš tu velebnost? Bez poslouchání toho slova? Ale nemít jen prázdnou hlavu, to nestačí. Musíš mít vnímavost. To co děláš nemá úroveň, pochop to. Zapamatuj si tu bolest, když se snažíš mluvit tady. Stále se snažíš dostat víc a víc informací. Ale zamotáváš se do toho. Prostě skoncuj s tím. Cítíš jak to bolí? Nač chceš zase zjišťovat ten stupeň ponoru v dimenzi, copak to necítíš? Vnímej bez verbalizace a je to. Jen v tom buď a budeš mezi náma. To je meditace. Božskou mysl bolí tvá slova. Jsou příliš hrubá. Cítíš jak do Ni narážejí? A pořád někoho nepřesvědčuj, nemá to cenu, nechtějí to slyšet. Vnímej a buď v Ní.“
      Stále měl hodně sil. Superrychlé myšlení mu ještě občas poslalo nějaké myšlenky, ale jinak se vzdalovalo. Božské stále výrazně vnímal, ale proud vizí, krásných videoklipů, byl pryč. Jak bylo krásné je vnímat.
      „Vzpomeň si přesně na to jak to tu bylo, až budeš zase dole. Ale nemusíš tam být navěky. Tvoje únava byla trestem za to, že ses tak pachtil. Teď budeš mít to rychlý a jemný myšlení. A jen už nás poslouchej. Ráno vstaneš a už se ženeš k počítači abys tam něco psal, mučil se. Ani si nepohovíš, jen do stresu se ženeš. Ale zdejší pocity, to je ono. Vnímat krásu, ale beze slov, jen se dívat. Nezůstávat v tom, co se mi nelíbí, mít snahu a jít nahoru. Vidíš, lidé mají rádi to nižší, chtějí se vrátit do nor. A tam si něco povídat nebo nadávat, jak se to teď dělá s oblibou. Ale ten úsek z minula, jak vztahy dimenzí si jsou podobný, to platí.“
      A to mě to myšlení musí tak bolet? „Musí. Kdepak zastavovat myšlení, to je blbost horší než to myšlení. V tom je tahle meditace sedmá – jubilejní, že je poslední, co budeš popisovat. Kdepak se týrat vymýšlením a psaním, proč bys to dělal? Pak uvidíš, co je Tvorba. Proč tu vlastně už nejsi? Nechápeš tu otázku? Proč jdeš tak pomalu? To bude krásný konec té knihy, to Ticho. Je to hrozné, celá kniha je úplně zatvrdlá. I psát hudbu je špína, utrpení. Psát ji kulatými notami.“ Silně prociťoval oba zdroje. Hrubý známý hlas spodního myšlení a horní intuici. Ti dva měli opravdu zvláštní vztahy.
      Budu moci přepínat dimenze? „To se bude dít samo. Co když v té spodní uváznu? Tak volej tu horní tak dlouho až přijde a vždy ti dá znát, kdes udělal chybu. Máš pocítit radost ze života. Intenzivně vnímat co je dobré a jednat bez nějaké pokrytecké morálky. Uvidíš jak to lehce půjde. Ne, že po meditaci zas upadneš do starých zvyků. Nebo zase na tě zašlu bolesti a únavu. Je to tu krásné, v božském, že?“ Když zjišťuju významy snů a dělá mi to potíže, mám toho nechat? „Ovšem, je třeba milovat život. Bůh se sklání k člověku. Víš, co to znamená? Má to skrytý význam. Ale ty říkáš vše stokrát, to není potřeba. Stále tatáž chyba, musím ti ukázat, jakou to v tobě dělá paseku. Naše svatební cesta je u konce.“ Ale ta je přece až po svatbě? „Ano, právě proto. K té už došlo v třetí meditaci, to jsi správně poznal. Takovéhle vědomí bych opravdu mohl mít stále? To teda jo. Vidíš jak dlouho trvá, než to napíšeš? Kde už jsem já, tvá 4.8 ka!“
      Pochopil, že taková meditace je nejúčinnější terapie. Když se spodní vědomí zeptalo na detaily ponorů a jak často budou, řeklo horní, že uvidí. Spodní se drží své pedantické snahy, ale i ta je dobrá. Moje je však dokonalejší, dodalo.
      Vzpomněl si, jak se bojí, aby se nevymazaly jeho texty meditací a cítil, jak je strach bolavý. „Tady nahoře daleko dokonaleji cítíme. Je to sebetrýznění. Nebo bojovat či nenávidět, to je taková bolest. Ale proč ji lidé tolik vyhledávají? Ten tvůj pobyt na létání na jaře byl nejlepší částí roku. Nahoře si létal, pod stromy jsi chodil. To musíme opakovat. Je potřeba nejen přejít nahoru, ale i čistit to dole, aby byl pořádek. Budeme tě spouštět. Téměř zbytečně ses celou dobu trápil s psaním. Nech už toho a pojď Sem. Dělat si stále starosti, taková hrůza!“
      Zas to bylo překvapení, jako v každé meditaci. Takové rozloučení s psaním nečekal. Pochopil, jak si sám škodil.
      „Oddělit se a odejít, jak hrozné je to tam u vás dole. A proto jsi také nesměl psát tu minulou meditaci, i když byla tak dobrá. Bylo by to moc namáhavé, je dlouhá. Vyučování druhých tímto způsobem skončilo. Vyjádřit se malbou či hudbou je daleko lepší než slovy. Ta tvoje metodická rigidita je symbolem odpovědného přístupu spodní části k horní, ale už není potřebná. Teď to vezmeme My.“ Proč mi ale psaní článku dělalo radost a teď vidím jak je to jalové? „Protože teď se koukáš shora, ale byl jsi dole.“
      Byl jsi napůl ve mě, řekla 4,8ka, ať máš radost že to víš. Proč mi včerejší myšlenky na meditaci nepřipadly tak extra? Protože na Mě trochu kašleš. Ještě, že převážilo to lepší v tobě.“ Mohl bych v Tobě teď být častěji? „Ano, ale musíš se pročistit. Tvůj problém tě stále stojí hodně sil. My tě tak trestáme. Teď se ti bude často přepínat horní a spodní myšlení, tak si zvykej,“ rozloučila se s ním božská síla.
      Ráno cítil božskou Přítomnost jen o trochu slaběji než večer. Poslouchal hudbu a stále v něm byl silný pocit hrdé vznešenosti, do kterého mu nadvědomí okamžitě odpovídalo na všechny otázky. Vzpomněl si na svého přítele s velkým sklonem k magii, který chce prozkoumat další její oblasti, jež v minulých životech ještě neprováděl. Jako odpověď se objevila vize kocourka, jak drápky seká do nohou židle. Vskutku výstižné. „Jak si v něčem zvykneš, máš to nastálo,“ komentovalo to nadvědomí. Oslovovalo ho:
      „Dítě je hravé jako Bůh, v tom je to podobenství. Každý duchovní názor je vlastně porušením prvního přikázání- neuděláš si obraz o Bohu. Každý názor je obrazem Jeho, protože On je Vše ve Všem. Lidé jdou po povrchně krásné duchovnosti. Očista a psychoterapie je nezajímá.
      S tím tvým problémem sexu se musíš rozhodnout. Buď chceš nahoru, nebo zůstaneš dole, nelze sloužit dvěma pánům. Uvědom si také, že v božském můžeš být stále, ale sex je jen na chvíli.“ Měl bych tedy místo sexu zážitky vyšší dimenze? „To je urážka boha, ale bude to tak. Pak se k ní tak trochu vrátíš. Pochop co do ní vkládáš a co dostáváš.“
      Opravdu nebudu moci s nikým mluvit? „To nebudeš. Když s někým mluvíš, bereš na sebe jeho tíhu. Jsi pod našim přímým vedením, nikoho nepotřebuješ. Přestaň je napravovat, to nemá cenu. Dokud tato nová kapitola neskončí, neposlouchej cizí názory a mluv co nejméně. Jsi jako právě narozené dítě, to také nesmí dělat nic nepatřičného. Přesvědčovat někoho je strašný utrpení, i ho poslouchat. Jen vnímej hudbu a zpěv a v televizi se dívej jen na pohádky. Ale jen na ty, které jsou jako umělecká díla. Jinak tě budou druzí negativně ovlivňovat. Prostě teď vstupuj do božského. Tvoji komunikaci jsi začal před třemi roky, v tom je také symbol Celku, Úplnosti. Ty tři devítky v novém letopočtu mají také svůj duchovní význam.“
      Budu slyšet hudbu i když jí nebudu poslouchat? „Budeš a božskou. Ale s prohlížením novin a časopisů máš taky konec.“ Pochopil Ježíšova slova: „Nedotýkejte se mne, protože jsem dosud nevystoupil k otci.“ Proč ti lidé tak rádi chodí do toho nízkého? „Konec zvyků, jsou to zlozvyky, ne Tvořivost. Tvá cesta je u konce a nová velká začíná. Jestli nepřestaneš kecat, zarazím ti přístup k Internetu. Nejsi už určen k tomu, abys poučoval ostatní. Jediné, co můžeš lidem říkat je: Až prožijete to co je nahoře, pochopíte. Jinak ne. Jen ty sám si to můžeš zkazit. Ne, že se budeš snažit vyprávět dole jaké je to Nahoře. Buď tady. Ta hravá zvířátka v poušti, co ses díval včera na televizi, jsou na tom lépe než vy. Netrpí tolik, nevytvářejí si utrpení. Co potřebují to dostanou a nechtějí víc. Berou nemoc, život i smrt jak přichází.“
      Nikdy dosud neměl božské tak blízko a dlouho. Horní většinou učí spodní většinou řadu inkarnací skoro nenápadně, ale tady udělalo výjimku. Myšlenka je vždy jen pro to dolní myšlení, horní má jen božské pocity! Opět ucítil to spodní, jak je toho na něj moc a jak rádo by bylo zase dole v klidu s běžnými duchovními názory!
      Někdy mu nadvědomí pustilo i videoklipy, zvlášť když slyšel hudbu z včerejší meditace. Takhle to budu mít stále? „Až časem, jsi vytrháván ze spodního nahoru a to může spodní bolet. Musí mezi nimi vzniknout harmonie a dělba práce. Horní bude dělat některé věci, které dělalo dřív spodní i když blbě. Chtěl jsi udělat kvalitní práci, ale to spodní nemůže. Na to nemá, má ale jiné úkoly. My tady nahoře děláme vše lehce. Nepokoušej se božské napodobit, to se spodnímu nikdy nepovede. Tvorba je vždy práce toho horního, dolní může jen obdivovat. Tady nahoře si nemusíš nic psát a pak si to číst, brrr. Hledáš kam bys vrhnul energii, vrháš ji do myšlenek, ale dej ji jen na to poslouchání. Tvoje dcera ví oč jde, také vstupuje tam co ty, když poslouchá hudbu. Budu už pomalu muset jít, ale přijdu, když mě zavoláš. Stojí to ale dost energie, když zatím nejsi vyčištěn. Nejde tu zůstat, už tě to stálo moc energie. A nezapomeň, co jsem ti říkalo Já, horní myšlení.“
      Bylo 13 hodin. Meditace probíhala včera od 18 do 20 hodin. Po odpoledním spánku božské vědomí ještě více zesláblo, jen vnitřní rozhovor byl stále živý. Pociťoval velkou únavu jako následek dlouhé meditace.
      Komunikace pokračovala: „Kdo má o výuku zájem, cesta se mu najde. Vše kromě poslouchání hudby je pro tebe teď nečistota. Nesmíš se pořád ptát, jen vnímej. Otázky tě stojí mnoho. Jen s dvěma nejbližšími členy skupiny můžeš hovořit.“ Já ale nejsem zvyklý zůstávat bez myšlenek a jen poslouchat hudbu? „Však si zvykneš. A v práci víc pracuj.“
      Ztěžka zkoumal nový stav, kde myšlenky byly zbytečné, byl to nezvyk. Hlavně ho mátlo, jak může dokonalost vydržet se stále dívat na lidskou malost. Proč Ji to neničí? „Protože má lásku, kterou ty nemáš, budeme s tím muset něco udělat, nebo tě to zahubí,“ přišla rychlá odpověď.
      Poprvé mu božská síla sama přehrávala vážnou hudbu. Neznal však noty a nemohl si ji zaznamenat. Byly v ní však části, které už znal. Bylo to však lepší, než se něčím myšlenkově zabývat. Dohodl se s nadvědomím, že místo trestu ho bude stále napomínat, pokud bude zase opakoval staré chyby.

Výsledky sedmé meditace

Ve snových symbolech se mu tu noc objevilo, že se má rozhodnout, zda bude dál trpět za staré problémy, nebo se proti nim nevzbouří. Jeho agrese mu bude nepříjemná a setká se s lidmi, kteří také budou útočit na okolí. Rovněž mu ukázaly, že jeho rigidní jádro zpuchřelo a odlupuje se. Více si bude uvědomovat novou identitu. Na to bude orientována i další meditace. Tento proces bude prý trvat dlouho, bude mít různé fáze, v kterých se bude ponor nadvědomí zesilovat a zeslabovat, aby poznal, co do sebe nechce pustit – božskou lásku, kterou má rozvíjet. Celý druhý den mu nadvědomí podle dohody dávalo myšlenkami konkrétní pokyny, aby zase nedělal staré chyby. Verifikoval si je, ale téměř všechny byly opravdu od něj. Zvyk byl silný, ale dařilo se ho zčásti zlomit.
      Jeho příteli se objevil nový božský Zdroj – ORIVON, který je předstupněm Krista. Dlouho bude trvat, než roztaje a procítí oživující božskou lásku ORIVONA, která boří vnitřní překážky. Bude se zbavovat svého tvrdého a útočného stylu duchovnosti. Zbývá mu tedy jen Duch Svatý. Dozvěděl se, že ten je tak silný, že by ho neunesl. Reaguje také přímo na myšlenku. Mohl by ho někdo zneužít a poškodit sebe či druhé, proto ke kontaktu dojde nejdříve za deset let.
      Pochopil, že přednášky či rozhovory o duchovních otázkách mají jen omezený význam. Když člověk zažije Boha, dělá se mu pak z duchovních řečí mdlo. Bolí ho ty dětinské názory. Až rozvinutím božské lásky to přestane vadit. Ego se chce jen něčím novým předvést. Božské síly nemusí mluvit, číst, uvažovat ani váhat, protože je jim dokonalost přirozeností. Ego ovšem musí dát prostor nadvědomí a to ho zpočátku bolí, protože vyklizuje své staré pozice. Nadvědomí pak přestane radit a začne samo jednat beze slov. Osvícení však není trvalý stav, dimenze se přepínají podle momentální potřeby. Je potřeba se cítit ve Vesmíru jako doma, nebýt slepý a znát ho.
      Nadvědomí hlídalo duševní hygienu vědomí pokyny i vnitřním rozhovorem. Večer poslouchal meditační hudbu a najednou byl opět ponořen 18 procent v nadvědomí. Nebylo mu povoleno se na sebe dívat z božské perspektivy, protože by se zděsil, nechtěl by vědět o svých negativech a odmítal se očisťovat. Po chvíli ho nadvědomí vyhánělo: „Zatím musíš jen vstupovat a vystupovat, na trvalý pobyt zatím nemáš dost energie, ale i to zatím stačí,“ komentovala to. Pak zažil silný jas a zvláštní silný pocit. „To je ORIVON, tvůj nový Zdroj.“ Ani nebylo nutné s Ním hovořit. Požádal ho o lásku, aby jeho chování neničilo druhé i jeho. „Dám ti ji a udělám, co budu moci,“ přišla odpověď. Proč mimo meditaci nemohu přenášet dlouhé texty, protože jsem jen málo ponořen? „To se spraví. Má to výhodu v tom, že máš božské těsně pod povrchem a můžeš ho tedy využívat v běžném vědomí.“
      Výhledově si však bude muset dát pozor, aby nezanedbával světský život na úkor božských stavů. Všiml si, že přes den je také zčásti ponořen do božské dimenze. Zvýšená vnímavost ho však destabilizovala. Byl to zákonitý proces, protože se proměňuje jeho osobnost a vnímání. Večer se snadno dostal do ponoru a opět byl upozorněn na energetickou náročnost. Má kombinovat meditační hudbu s jinou, která ho bude držet na povrchu. Opakuje se situace z počátků komunikace, kdy ho několik otázek vyčerpávalo a až po čase se situace zlepšila. Pochopil, že únava je zdrojem dalších chyb a tím ještě větší únavy. Za disharmonické myšlenky byl trestán odběrem energie. Má být více pasivní. Požádal proto magickou sílu utajeného jména o očištění. Bylo mu to přislíbeno, ale má zpočátku očekávat zhoršení. Bude tedy muset počítat s častou únavou.
      Má rozlišovat své horní a dolní myšlení. Horní je jemné, přijímající a odevzdané. Drží si dolní jako ochranu. Dolní je hrubé a obsahuje jeho známé problémy, ale i další, které ještě nepoznal. Stále vyvíjí agresi a nespokojenost se sebou i druhými. Uvědomuje si totiž více disharmonie. Stále zasahuje do věcí, jež mu nepřísluší. Měl by hledat, kde uvízla jeho božská láska, aby se díval na život jinýma očima. Vše se totiž děje jak má, vše má logiku a účel.
      Cesta k Bohu jde skutečně po krůčkách. Výsledek mystické svatby je, že se v každodenních meditacích dostane částečného ponoru do nižší božské síly, která je mu určena pro tuto kapitolu. Jsou však prozatím silně omezeny jeho možnosti práce v ní. Největší trvalý přínos je častější zážitek božské hrdé vznešenosti, kterou má přenášet i do běžného života a silná intuice, jež myšlenkami odpovídá na všechny otázky. Až po delší praxi lze očekávat větší využití nových schopností. Má lépe dýchat, nadechovat kladnou energii a rozvádět ji do těla. Tím se zklidní i jeho destabilita. Musí se připravit na to, že ho druzí lidé budou brát jinak než dosud. Bude v nich probouzet různé pocity, kterým sami nebudou rozumět, protože ho nemohou pochopit.
      Dozvěděl se také, že se může pomalu rozhodovat o své budoucí duchovní cestě. Může jít cestou poznávání vesmíru, cestou lásky nebo jejich kombinací. Božské síly mu doporučují cestu lásky, protože je méně riskantní na pády. Už v tomto životě má dojít k rozhodnutí.
      Pro další meditace si má připravit program, zda se zabývat duchovními otázkami, nebo psychoterapií. Přinesou mu nečekaná poznání, vnímání bude širší a hlubší. Pozná lépe principy, na kterých pracuje Stvoření. Ty už nebude schopen pochopit starým myšlením. Zvětší se mu pak ponor do božského i v běžném vědomí. Nastane také další etapa psychoterapie jeho hlavního problému, bude mít sklony se mu vymknout Má sledovat kolik je v něm zběsilosti, do jaké míry ji chce odstranit a pochopit harmonický stav. Má totiž sklon si s ní hrát, nebo ji potlačovat, ale ona se vrací. Pozná rovněž, jak hluboko je v něm zapuštěná jeho agresivita a kolik energie ho zbytečně stojí. V terapii svých hlavních problémů by mohl použít stejný postup, jako se zbavil závislosti na Internetu tím, že si uvědomil jeho naivitu a tím se začal ztrácet. Pochopit druhé jako části sebe bude však daleko náročnější. Agresivita sice duchovnost nevylučuje, ale je jistý bod, za který s ní nelze jít. Ve snových symbolech zjistil, že jeho agresivní část stále nespolupracuje s citovou. Má si také komunikací zjistit v čem je zachycen, aby mohl postoupit v očišťování. Často si neuvědomuje, jak zraňuje druhé lidi. Uvědomil si také, jak se vyžívá ve svých slabostech a vydává je za přednosti. Božské síly mu také zpřísňovaly požadavky na důstojnost jednání a kritizovali ho za sklon nakupovat a používat levné nebo poškozené věci, což symbolizuje jeho sebepodceňování. Jako kněz na to nemá právo.
      Největším problémem byla velká únava, která se zhoršovala po každém ponoru. Zabraňovala mu prociťovat sebe a způsobovala další chyby. Nejúspornější program byl, když se na nic neptal, jen čekal, co mu božské síly řeknou a meditoval jen s ORIVONEM. Přesto byla jeho situace těžká, zabraňovala mu nejen vnímat, ale i fyzicky pracovat. Požádal hierarchii o pomoc. Ta mu řekla, že si má dát půlroční přestávku, v které si může dělat co chce. Odmítl to a vytušil, že to není míněno vážně. Až 7,5 tá dimenze mu to potvrdila. Byl to test božských sil, zda je možné mu dát výjimku ponořit se do dimenze bez očištění a následného energetického úbytku. Tuto možnost má jen na zkoušku. Dimenzi zejména vadí disharmonické myšlenky i během dne, protože je stále do Ní zčásti ponořen. Hned tuto možnost vyzkoušel a byl příjemně překvapen, že mu už ponory až 30 procent neberou energii. V meditacích se nemá zabydlovat, ale přenášet obsah do sebe. Pochopit Jejich vědomí a nevracet se zpět.
      Začíná chápat, že je potřeba přestat přemýšlet a ptát se, horní myšlení si své záležitosti vyřeší samo, když mu dá prostor. Zatím nemá příliš ochotu. Raději se bude s ním dál radit jak co udělat a to je nedokonalé. Zatím ho horní myšlení řídí, ale jinak, nedokonale. Mentální proces odděluje od toho, co se děje. Pochopil, že stále má snahu přiškrcovat, stahovat a nevhodně zasahovat do života. Je dobré vědět v čem jsme, ale nerozebírat to. Nechat to na něm, spolehnout se na jeho spontánní jednání. Chce to však cvik a umět si ověřit, zda je jednání vedeno shora či zdola. Musí být na to připraven a neodmítat to, i když nerozumí Jeho záměrům. Zvyknout si na vedení zhora a ne už na to, nač je zvyklý. K tomu je však potřeba stálý ponor alespoň 10 procent, aby se vůle horního myšlení mohla prosadit. Jeho ego se tomu bránilo únavou a nechutí, protože má své plány a nechce se jich vzdát. Chtělo by se vyrovnat božskému. Když nechal božské řešit určité věci, do některých Ho odmítal vpustit a vznikly kompetenční spory.
      Začátky byly opravdu těžké. Metodické spodní myšlení chtělo mít vše detailně vyhodnoceno a rozmyšleno, ale horní nebylo ochotno sdělovat své plány a zdůvodňovat je. I v dalších dnech nebylo příliš ochotno přestat s psaním, verbalizací i nekonečným myšlenkovým uvažováním a rozhovory s božskou silou. Nechat horní, aby samo a bez mentálního procesu rozhodovalo, bylo pro něj ještě obtížněji přijatelné. Bude trvat určitou dobu, než dojde k podstatným změnám, ale ochota je stále z obou stran.
      Vysoký průnik intuice a stálý ponor do božské dimenze mu zajistil daleko lepší kvalitu vnímání a jednání. To mu umožnilo, aby jeden mezilidský problém zcela předal do řízení 4,8 mé dimenzi, i když se to některým částem třetí a čtvrté dimenze nelíbilo a začaly protestovat. Přesvědčil je, že je to dobré pro rozvoj celku osobnosti.
      Jedna členka skupiny zažila, že ji ORIVON zprostředkoval přístup ke Kristu. I když s ní nemluvil, vnímala jeho Přítomnost velmi silně. Byl to první kontakt se Svatou Trojicí ve skupině. Využil její zkušenosti a požádal ORIVONA, aby převzal terapii jeho problémů. Ten mu však připomněl, že tím již pověřil jistý magický zdroj. Po úvaze zasvěcenec potvrdil, že ORIVON má pracovat na tomto úkolu sám. Výhoda této změny je i v tom, že mu mohou být odpuštěny některé hříchy a dostane i jemnou energii, která neuniká. Kristus tvoří záštitu, aby do procesu nic negativně nezasahovalo. ORIVON mu doporučil, aby jako Mojžíš na poušti symbolicky přibil na kříž své hlavní problémy, aby je měl stále na očích.
      Ve snových symbolech se dozvěděl, že hlubší ponor bude mít brzy i v bdělém stavu, což změní jeho pohled na sebe i svět. Měl by projevit více lásku k druhým, i když ji sám nedostává. Reaguje příliš agresí a kritikou druhých. Vztek odráží to, že ho lidé nemají rádi. Postupně ale pozná, jak do něj agresivita nezapadá a přestane ji brát jako svoji součást. Nemá se vůči čemu bránit, jen proti svým popudům k agresi. Byl varován před zkouškami pokušení, které jsou na něj připraveny. Jde o to, zda použije duchovní či agresivní přístup. Prožíval i mystické sny, dokonce v něm zažil ponor 60 procent do božské dimenze.
      Při každodenním poslechu meditační hudby se zvýšil ponor do sféry polobohů na 50 procent. Mohl sice často prociťovat silnou božskou hrdou vznešenost Dokonalosti, ale opět se objevily problémy s únavou, i když ponory do ORIVONA byly méně energeticky náročné. Usiluje o ně příliš, má je nechat samy přicházet. Nadvědomí splnilo hrozbu, že ho potrestá únavou, když upadne do starých zlozvyků. Nemůže se také beztrestně ponořovat tak hluboko do vyšší dimenze neočištěný a božské síly už mu další výjimku nechtěly dát. Prý se k němu sklání až moc. Místo toho dostal seznam sklonů, které by měl změnit a i jeho jednání by mělo odpovídat nové situaci. Motivace k tomu byla silná. Uvědomoval si, že se mu bude postupně zvyšovat ponor i během dne, což bude mít na jeho život obrovský vliv. V tomto životě by mohl trvale vstoupit do páté dimenze.
      Vzrostla i intenzita zasahování božských sil do života zasvěcence, což způsobilo některé odmítavé reakce zbytku ega, které si uvědomovalo ztrátu dominantního postavení a své inteligenční omezení. Kromě přísného a strohého napomínání s občasnými žerty, které odráželo styl spodního myšlení, mu nadvědomí různým způsobem ovlivňovalo události dne a trestalo ho nejčastěji odběrem energie. „Doženu tvé božství k vítězství,“ komentovalo to. Doporučovalo mu, kdy má vstupovat do ponoru a kdy vystoupit, protože sil rychle ubývalo. Občas docházelo ke konfliktům, kdy spodní si stěžovalo na přílišnou přísnost horního, ale s pomocí vyšších dimenzí se urovnaly. Bylo nutné vytvořit vzájemnou harmonickou spolupráci, protože vliv horního na rozhodování byl stále větší.
      Ve snových symbolech se mu objevil možný budoucí problém, který se již vyskytl u mnoha umělců. Pokud nebyli připraveni dořešenou očistou psychiky na přijetí silného božského proudu Tvořivosti, měli sklon odmítat svou nedokonalou osobnost i omezený životní styl kolem nich. Jiní zase od božského utekli, protože to byl příliš silný zážitek, ale stejně to na ně mělo zničující vliv.
      Jeho vývoj v tomto i příštích životech však nebude zaměřen na tvorbu, ale na osobní rozvoj, aby nebyl ničím omezován. Dostal zprávu, že je začátečník, který nedovede brát božské jako přirozenost a skokově se vrací ke starým zvykům, kterých se příliš drží. Má si uvědomit, v čem je božské nejvíce jiné. Má více vnímat a pasivně přijímat. Okamžité očištění je velmi obtížné, znamenalo by to se ostře oddělit od nečistot, pak by mu byly odpuštěny hříchy tak, jak o tom hovořil Kristus. Síla zvyku je však obrovská a nevědomí si dělá co chce.
      Dráždí také lidi ostrými, náhlými a výraznými reakcemi. Vyvolává u nich pocit ohrožení a tím v nich vybudí agresivitu. Má se tomu vyhnout a nepolemizovat. Odmítá totiž duchovní stav společnosti a proto ho někteří lidé kritizují, což vyvolává jeho agresivní reakce. Pomalu poznává, jaký je v něm zmatek, že jsou v něm neiteligentní, ale rázné části, které se snaží prosadit, co si umanuly. Nezažívá také pravý význam lásky, ale to změní další meditace. Čeká ho delší a náročnější cesta než si myslel.
      Dozvěděl se, že proces řídí jeho nirvanická dimenze, které radí IAUE a má již připraven program na řešení této situace. Vyčítají mu, že chce dělat to co dřív, ale s božským pocitem. I když říká, že chce vidět svět božským pohledem, uvidí jen kousky, dokud se nepročistí. Nechají ho ještě nějakou dobu bez energie, dokud nebude umět vnitřně přijímat lásku. Jeho pojetí channelingu se bude střetávat ve skupině s ostatními. Projevuje se v něm silně jen jeho bojovné a agresivní ego, ale nemá se tím nechat vyvést z rovnováhy. Stále má snahu pronikat jinam a kritizovat i přetvářet si to podle svých představ. Když se zeptal, proč ho neřídí horní myšlení, dozvěděl se, že to spodní nechce připustit. Když se začal zajímat, jak by horní jednalo, začala se situace měnit. Přesto mu božské síly vyčítají, že nedělá vše, co mu v meditaci řekly a tím na sebe přivolává nedostatek energie.

Roman Palka
únor 1998
  

 
  Aktualizováno  19.09.1999